Obchod

Přijde rozehřátej chlápek do cukrárny a má velké oči: „Horu zmrzliny!”
Prodavačka se na něj udiveně podívá: „Ale musím vás upozornit, že jedna sklápěčka vyjde na několik set tisíc...”

Reklama: „Bojíte se smrti? Navštivte naše lékařské středisko pro seniory a my vám názorně ukážeme, že umírání nebolí.”

Přijde muž do uzenin a přeje si půl kila točeného salámu. Prodavačka se usměje a ptá se: „Chcete bratislavský, paprikový, výběrový...?”
Muž odvětí: „Ne, já to chci do plavek.”

Jakoubkovi si dali inzerát, že prodají koberec. Za několik dní hlásí uklízečka paní domu: „Paní Jakoubková, v pokoji čeká pán, který reflektuje na váš koberec.”
„Jéžišmarjá, hned toho hnusáka vyhoďte, trochu to tam po něm utřete a koberec nechte venku vyschnout!”

Jede baba na kole a vidí ležet na cestě brýle. Jede dál a uvidí bílou hůl. O kus dál vidí ležet na cestě starce. Na zádech má ceduli s nápisem: „MAZDA - AUTO, KTERÉ NESLYŠÍTE!”

„Mám za sebou dvacet škol,” vypráví obchodní zástupce.
„A co děláte?” zajímá se jeden závistivec.
„Prodávám zahraniční pobyty pro studenty.”

V obchodě: „Je mi líto, pane Hudler, ale vaše reklamace nebyla uznána. Na té čokoládové oplatce se píše, že může obsahovat stopy ořechů.”
„To vím také, ale vždyť je samá skořápka!”

Na inzertní oddělení regionální televize zavolal jistý občan: „Chtěl bych dát do vaší televize oznámení, že zítra v osm hodin se bude konat dražba.”
„Dobře,” praví operátorka, „a na jak dlouho to budete chtít - na týden, nebo na měsíc?”

Bylo to v obchodním domě. Měl jsem nakoupeno hodně věcí a ta dáma za mnou ve frontě si přistrčila svůj nákup blízko k mému zboží. Vzal jsem jeden z těch rozdělovníků, co jsou u pokladny, a dal jsem je za své věci, aby nedošlo k omylu.
Potom, co dívka u pokladny naskenovala všechno moje zboží, uchopila rozdělovník a hledala na něm čárový kód. A protože ho nemohla najít, zeptala se mě: „Prosím vás, nevíte, kolik tohle stojí?”
Já jsem odpověděl: „Já jsem si to rozmyslel, nekoupím to.”
„V pořádku,” řekla.
Zaplatil jsem a odešel. Myslím, že vůbec neměla ponětí o tom, co se stalo.

Drobný český podnikatel vydělal svůj první milion a vyrazil si na dovolenou do Chorvatska, kam dosud jezdil jen jako velmi skromný turista. Ráno se probudí do slunce, manželku pošle na pláž, vezme si dva pruty a vyrazí na útesy na ryby. A tady uvidí mládence v džínách, jak si jen tak sedí na skalisku a kouká do moře.
„Ty Chorvat?” samozřejmě mu tykne, přátelsky a shovívavě, neboť je tady na dovolené a svými penězi přece podporuje místní obyvatelstvo, tedy i tady toho ničemného juniora.
„Chorvat,” přisvědčí mladík.
„To je stejně supr, jak si rozumíme, ty kluku chorvatská,” raduje se podnikatel a kamarádsky natáhne ruku. „Já jsem Emil.”
„Drago.”
Čech si připraví pruty, nahodí je do moře a kývne na Chorvata: „Ty, Drago, když už tady tak sedíš, proč si taky nekoupíš prut a nechytáš?”
„A proč?”
„Proč?” trochu ironicky opakuje podnikatel. „Chytneš dvě ryby, jednu sníš, druhou prodáš a za týden můžeš koupit další prut...”
„A proč?”
„Proč? Protože chytneš dvakrát tolik ryb, prodáš je, koupíš bárku a sítě a nachytáš stokrát tolik ryb!” durdí se podnikatel a kroutí hlavou, jak tenhle Drago vůbec nechápe podstatu podnikání.
„A proč?”
„Proč? Proč? Kristepane, to snad není možné. Protože si vyděláš na motorový člun, najmeš lidi, kteří za tebe budou lovit ryby, budou na tebe makat a ty si pak klidně sedneš u moře a budeš si jen tak čumět do vody!”
„A co si myslíš, že tady dělám?”